Hlas Ameriky	Dnes je nedeľa, 6. júl 2008       7. jún 2002 Desiate výročie delenia Československa Peter Peteraj Ani sa tomu nechce veriť, že tento týždeň, konkrétne 5. až 6. júna, uplynulo desať rokov od historicky posledných volieb do československého federálneho parlamentu. Minulý týždeň sa pri tejto príležitosti uskutočnila v Prahe zaujímavá diskusia. Písal sa rok 1992. Nekonečné diskusie o novom štátoprávnom usporiadaní sa posunuli od tzv. pomlčkovej vojny a predstáv o spoločnom "dvojdomčeku“ k záverečnému dejstvu. Víťazi volieb – slovenské HZDS a česká ODS – boli programovo natoľko nekompatibilné, že sa dokázali dohovoriť iba na čo najrýchlejšom a pokiaľ možno hladkom rozdelení štátu. Pri príležitosti desiateho výročia týchto udalostí uskutočnila sa koncom mája 2002 v pražskej budove Akadémie vied ČR beseda pri okrúhlom stole. Organizátori besedy z Tlačového odboru Akadémie vied, Ústavu pro soudobé dějiny AV a Klubu slovenskej kultúry pozvali siedmich popredných českých a slovenských historikov, aby spolu s niekoľkými desiatkami novinárov a publicistov hľadali odpovede na otázky, spojené s touto témou. Hostí a účastníkov privítal Vojtech Čelko z Ústavu pro soudobé dějiny, ktorý celé podujatie aj uvádzal. Ako prvý vystúpil Vilém Prečan z Československého dokumentačného strediska, a v úvode svojho príspevku vymedzil témy besedy: AUDIO: „Snad se příliš nemýlím, jestliže se domnívám, že skutečným důvodem proč jsme sem přišli a proč jsme přijali toto pozvání, je potřeba debatovat ani ne tak o příčinách rozdělení, o tom proč a jak Čechům a Slovákům před deseti lety společný stát vyklouzl z rukou – dá li se to tak říct - ale především se zamyslet nad současným stavem česko-slovenských vztahů a nad jejich perspektivami či výhledy. Onen po rozdělení na české straně okatě najevo dávaný jakoby nezájem o slovenské záležitosti, volání po standardních vztazích, což znamenalo ve skutečnosti především snahu udržovat je pod hranicí standardních sousedských vztahů se všemi absurdnostmi, které ztěžovali vzájemnou komunikaci a poznávání, to všechno jsem vnímal jako jakési svérázné trucování české vládní politiky..., které sdílela část české veřejnosti. Toto více či méně trapné mezidobí máme po mém soudu chválabohu za sebou...a nastal čas ohlížení se po tom, co mají Češi a Slováci společného, jak s tím zacházet, a jak to k vlastnímu prospěchu využít.“ Z Bratislavy pricestovali predstavitelia mladšej a najmladšej generácie historikov, Norbert Kmeť a Juraj Marušiak, no nechýbal ani nestor slovenskej historiografie doktor Jozef Jablonický. Pán Kmeť vo svojom vystúpení pripomenul, že slovensko-české vzťahy čaká v tomto roku opäť zaťažkávacia skúška: AUDIO: „Je tu tá otázka volieb, čo bude po tom októbri na Slovensku, čo bude po júni v Čechách, akým spôsobom budú nové vlády komunikovať v týchto česko-slovenských vzťahoch, či budú naozaj nadštandardné, či sú teraz nadštandardné, alebo nie sú.“ Jan Rychlík z Ústavu českých dejín Akadémie vied už po prvej vete nenechal nikoho na pochybách, že bude na rozdiel od svojich predrečníkov hovoriť o minulosti. Jan Rychlík sa už mnoho rokov systematicky venuje problematike československej štátoprávnej krízy z počiatku 90-tych rokov, napísal o tejto téme niekoľko kníh a tak i jeho krátka rekapitulácia jednotlivých fáz postupného rozpadu spoločného štátu zaujala prítomných poslucháčov, hostí a novinárov. Vypočujme si na záver niekoľko myšlienok z jeho vystúpenia: AUDIO: Především česká společnost už od devatenáctého století je posedlá obsesí, že se Slováky si rozumíme. Dokud nebyla televize a rozhlas, tak to vzájemné porozumění nebylo zdaleka také, jak se domníváme. V 70.a 80.letech se už sociologové zamýšleli nad otázkou, zda existuje něco jak československá společnost, sociologicky. A už tehdy, v době totality, dospěli k názoru, že ne....z tohto pokud vycházíme, tak celý ten vývoj od roku 1989 až 1992 se nám jeví víceméně jako logický. A na záver pripomenul Jan Rychlík svojim poslucháčom jednu z kľúčových udalostí, vedúcich k rozpadu Československa: AUDIO: Když záležitost výstavby vodního díla Gabčíkovo byla pŕedložena mezinárodní arbitráži v Haagu, tak požadavkem bylo, aby obě strany se vzdali nevratných kroků, to znamená, že Československo mělo zastavit přehrazování Dunaje. Federální vláda rozhodla, že se tomuto požadavku podrobí. Přesto slovenská strana pokračovala v přehrazování Dunaje a přehradila ho. A tak ministr federální vlády Jozef Moravčík byl nucen sdělit maďarskému velvyslanci a velvyslanci EÚ, že vláda ČSFR nemůže přijímat žádné závazky, protože není schopna exekuovat. Bez ohledu, co si o tom myslíme, to listopadové zasedání Národního shromáždění bylo jediným možným řešením.“ ...odznelo minulý týždeň na pôde českej Akadémie vied v Prahe. Je samozrejme na mieste, že citlivé udalosti česko-slovenských vzťahov hodnotia predovšetkým historici. Pozoruhodný je ale zároveň aj fakt, že sa tejto téme doteraz nevenoval žiaden filmový, či televízny tvorca - napríklad v oblasti hranej tvorby. Pravdepodobne aj preto, že kľúčové udalosti našich novodobých dejín nedokázal ešte bez emócií akceptovať každý obyvateľ bývalého Československa. Aj keď od posledných volieb do zákonodarného zhromaždenia spoločného štátu Čechov a Slovákov, v ktorého budove dnes sídli naša rozhlasová stanica, uplynulo už desať rokov.		Slobodná Európa 30. januára 2004 definitívne ukončí vysielanie na Slovensko Prečo vznikla pred polstoročím Slobodná Európa? Aké tam bolo postavenie Slovákov? A ako sa menila misia? Daniel Raus a Daniel Bútora Vás prevedú dejinami "Slobodky" za pomoci jej mníchovských, pražských i bratislavských redaktorov...