Hlas Ameriky	Dnes je streda, 9. júl 2008       14. február 2002 Orbánove slová o NATO vecne sedia, politicky však krívajú Daniel Bútora Maďarský premiér Viktor Orbán včera použil čo do formy jemné, no čo do obsahu tvrdé varovanie na adresu Slovenska. V stredajšom rozhlasovom rozhovore premiér potvrdil, že Slovensko a Maďarsko sa zatiaľ nedohodli na uplatňovaní maďarského krajanského zákona, pričom dodal, že nie je optimistom v otázke dosiahnutia dohody do aprílových volieb v Maďarsku. Orbán zdôraznil potrebu ďalších rokovaní, a keby nebolo jeho ďalších slov, rozhovor by zrejme nevzbudil veľkú odozvu. Maďarský premiér však dodal, že slovenský vstup do NATO si bude vyžadovať diskusiu a súhlas maďarského parlamentu. Jeho slová vyvolali oficiálnu reakciu slovenského ministerstva zahraničných vecí, ktoré označilo spájanie uplatňovania maďarského krajanského zákona so vstupom Slovenska do NATO za “nanajvýš nenáležité”. Premiér Orbán neprezradil v maďarskom rozhlase žiadne veľké tajomnstvo. Už od prijatia Maďarska, Poľska a Českej republiky do Aliancie pred troma rokmi všetci vedeli, že títo traja noví členovia získali všetky práva a povinnosti ostatných členov – a teda že aj oni budú musieť odsúhlasiť prijatie ďalších krajín do NATO. Z čisto vecného či právneho hľadiska má Orbán pravdu – maďarský parlament, podobne ako český, poľský a celý rad ďalších, naozaj musí súhlasiť s pristúpením Slovenska k Severoatlantickej zmluve. Problematický je politický kontext Orbánových slov, a to hneď dva razy. Po prvé, spájanie rozšírenia NATO s dvojstranným, a ešte k tomu nie fundamentálnym sporom, musí nielen v Bratislave naraziť na vlnu nepochopenia. Vzťahy medzi Slovenskom a Maďarskom sú možno naštrbené dnešnými nezhodami, nejde však, prinajmenšom zatiaľ, o hlbokú roztržku. Otázka členstva v NATO je naopak životným záujmom jednej i druhej krajiny. A po druhé, Maďarsko vstupom do Atlantickej aliancie získalo nielen členské práva, ale aj zodpovednosť aliančného partnera.Už na summite NATO v Madride a na ďalších stretnutiach predstavitelia Aliancie hovorili, že prvá vlna by nemala byť posledná, a že práve noví členovia budú testom ďalšieho rozširovania. Západní partneri Maďarska naopak ocenili podporu, ktorú Maďarsko, podobne ako ďalší noví členovia, poskytovalo Slovensku na ceste do NATO. Orbánove varovania nemusia byť koncom tejto podpory, sú však signálom, ktorý Bratislava nemohla a ani nechcela prehliadnuť – a to bez ohľadu na blížiace sa parlamentné voľby v Maďarsku. Bývalého českého veľvyslanca v Spojených štátoch, dnes hlavného organizátora pražského summitu NATO Alexandra Vondru sme sa opýtali, či sa pred vstupom Prahy do NATO objavili nejaké dvojstranné otázky, ktoré by niektorý z členských štátov použil voči Prahe v otázke rozšírenia NATO. VONDRA: “Myslím si, že se nestalo, že parlament jako instituce, pokud ratifikoval náš přístup k Severoatlantické alianci, nebo většina členů parlamentu, se pokusila tuto problematiku zatížit nějakým dvoustranným problémem nebo nás nějakým způsobem vydírat, to samozřejmě ne. Já nemohu vyloučit, že třeba někteří jednotliví poslanci v některých jednotlivých zemích nevyužili diskuse, pokud taková diskuse nastala během ratifikování, k prezentovaní některých názorů, ale jako celek ty instituce přistupovaly k ratifikaci velice zodpovědně, a měly na mysli to, o co šlo, to znamená vážnou věc, ratifikaci rozšírení NATO, jehož hlavným posláním je společná obrana, a tedy definování společných hodnot, cílů, které se mají bránit a chránit, a nikoliv dominance některých partikulárních problémů nebo témat, které s tím neměli souvislost. Pokud si vzpomínám, ten proces ratifikace České republiky, Polska a Maďarska proběhl ve všech členských zemích NATO se zřetelem k tomu společnému záujmu.“ RFE: Veľvyslanci kandidátskych krajín však boli v čase prijímania „grilovaní“ na pôde amerického Kongresu, na viacerých híringoch. Objavovali sa tam dvojstranné otázky, alebo sa kongresmani zaujímali o iné aspekty? VONDRA: „To je zajímavá otázka. Kongres byl právě tou institucí, která na ten ratifikační proces hleděla pod největším drobnohledem. Kongres uspořádal řadu slyšení, my jsme na některá ta slyšení byli pozváni, do Spojených států jezdila řada poslanců z Prahy, Varšavy a Budapešti. Většina těch slyšení, a tam, kde byl většinový názor Kongresu, se týkala samotné podstaty toho aliančního závazku o společné obraně: Jsme připraveni na členství v Alianci? Jsme připraveni převzít ty závazky od prvního dne členství? Všechna kritéria, podpora veřejnosti, finanční otázky... Samozřejmě, že byli kongresmani a senátoři, kteří tu a tam v diskusi prezentovali různé požadavky, které měly povahu partikulární nebo bilaterální, ale řekl bych, že nikdy to nebylo v rovině, že by takové požadavky prezentoval americký prezident nebo vláda či že by se za ně stavěla většina Kongresu.“ Práve tému spoločného záujmu zrejme bude v rôznych odpovediach na slová maďarského premiéra používať slovenská strana. Ten totiž prekračuje partikulárny spor, týkajúci sa uplatňovania maďarského krajanského zákona.		Slobodná Európa 30. januára 2004 definitívne ukončí vysielanie na Slovensko Prečo vznikla pred polstoročím Slobodná Európa? Aké tam bolo postavenie Slovákov? A ako sa menila misia? Daniel Raus a Daniel Bútora Vás prevedú dejinami "Slobodky" za pomoci jej mníchovských, pražských i bratislavských redaktorov...