Hlas Ameriky	Dnes je streda, 9. júl 2008       24. november 2002 Rozhovor s bývalou šéfkou americkej diplomacie Madeleine Albrightovou Daniel Bútora RFE: Pozvánka do NATO sa stala skutočnosťou. Cítite uspokojenie? Možno pocit šťastia? Madeleine Albrightová: „Já myslím, že se cítím nejenom uspokojeně, ale šťastně pro Vás a pro všechny ty nové země, které do toho přišly. Protože to, co jsme vždycky chtěli - vizi Evropy, kde bude každý dohromady v míru, tak je to dobrý pocit." RFE: Václav Havel nazval toto rozšírenie NATO „explozívnym", ide o väčšie rozšírenie, ako sa pôvodne myslelo. Na prednáške v Aspen Institute, kde ste boli aj Vy, načrtol Havel predstavu rozšírenia aj smerom na Balkán, o krajiny bývalej Juhoslávie a o Albánsko. Zdieľate tú predstavu? Madeleine Albrightová: „Myslím, že jsme vždy říkali, že jsou otevřené dveře do NATO, i před tou první vlnou. Ale nikdo nemá být v NATO, kdo na to není připraven, protože to není žádný dárek - je to práce, zodpovědnost. Ale myslím, že je důležité, aby každá země měla takový nápad, vizi, že členství dosáhne - lidi na to čekají, myslí, dělají, připravují se, a to je dobré." RFE: Začiatkom roku 1998 ste označili Slovensko za čiernu dieru v strede Európy. Potom Vladimír Mečiar de facto prehral dvoje voľby, v roku 1998 a 2002. Dostalo by sa Slovensko do NATO, aj keby ich vyhral? Madeleine Albrightová: „Já bych řekla, že ne, protože on byl ten problém. A já vím, že lidi se moc divili, byli moc smutní, že se tam Slovensko nedostalo, někteří řekli, že to byla moje chyba ... Teď se mě někdo ptal, že Mečiar říkal, že jsme měli smlouvu s Rusama, že se to nastane - to je taková blbost! Jediná chyba, co byla, že Mečiar vůbec nerozuměl demokracii. Já jsem se s ním tady v Bratislavě několikrát sešla a řekla jsem mu, jak úpřimně jsem mohla, že když on bude pokračovat, jak on vládl, že se do toho nedostanete. A já myslím, že on to vůbec nechápal nebo nechtěl to chápat, a najednou si vymýšlel různé věci. Pamatuji si, jako by to bylo včera, když byli první pozvánky do NATO a Mečiar byl udivenej, že tam Slovensko není, a já jsem se na něj podívala a řekla jsem mu do obličeje - to je Vaše chyba. A byla to jeho chyba. Nikdy nic nebylo proti slovenským lidem nebo národu - bylo to proto, že země nemůže být v NATO, když není pořádná demokracie." RFE: Ani po 11. septembri, keď sa možno trošku zmenila bezpečnostná situácia vo svete? Madeleine Albrightová: „Já myslím, že ani potom. Tolik se to nezměnilo. Principy demokracie se nemění." RFE: V roku 1999 NATO urobilo prvú vojenskú akciu v Kosove. Dnes niektorí ľudia aj na Slovensku hovoria, že to bola chyba, že dokonca tam NATO zabilo viac ľudí ako Miloševič a také veci - ako to hodnotíte s odstupom troch rokov? Madeleine Albrightová: „Já nevím, kdo takové věci říká. To opravdu není pravda. Pravda je, že jsme zachránili tisíce a tisíce lidí. Já jsem navštívila tábory běženců, Myslím, že to byla jedna z nejdůležitejších akcií, co jsme udělali. Lidi se mně často ptají, na co jsem nejvíc pyšná nebo hrdá. Tak si myslím, že to, co jsme udělali v Kosově, byla jedna z nejlepších věcí. Zastavili jsme etnické čistky a Miloševič sedí v Haagu, kde patří." RFE: Začiatkom 90-tych rokov ste boli proti vojne v Iraku. Ako spätne hodnotíte tú vojnu, a tiež dnešnú situáciu? Madeleine Albrightová: „Byla jsem proti tomu v 90-tých letech. Pak, když jsme se dostala do vlády a viděla jsem všechny fakta, tam jsem byla ráda, že tam první Bushova vláda šla. A pak jsem úplně změnila názor a myslela jsem, že by bolo lepší, kdyby to skončili v tý době, protože pak osm let jsme ty sankce a všechno drželi..." RFE: ... myslíte, skončili s Husajnom? Madeleine Albrightová: „Ano, že by šli až do Bagdádu a tam to celé skončili. My jsme taky mluvili o změně režimu, protože Saddám Husajn je člověk, ktorý terorizuje svoje lidi a okolí. Já teda rozumím, proč, když prezident Bush mluví o tom, že se něco musí dělat. Mám problém s tím, co se stane druhý den, kdo bude kde, jak dlouho to bude trvat atd. A trošku mám problém s tím, proč se to musí dělat právě teď. Každý den vidíme, že válka proti terorizmu se právě začala. A Usámu bin Ládina ještě nenašly, v Afgánistánu to teprve začalo, prezident Karzai má problémy. A momentálně je Saddám Husajn „v krabici", sevřenej. Jsem ráda, že inspektoři tam jdou zpátky. Musíme dobrě dývat pozor na všechny věci, jestli ten seznam věcí bude stejnej, jako máme my, jestli lže a kdy lže, jestli inspektory pustí do prezidentských paláců a všech jeho míst... Takže je tam ještě hodně otázek." RFE: Niektorí ľudia v Bushovej administratíve majú predstavu, že Irak by mohol byť prvou arabskou demokraciou, nainštalovanou zhora, ako v Nemecku alebo v Japonsku po 2. svetovej vojne. Myslíte si, že to je realistické? Madeleine Albrightová: „Nevím. Důležité je, že jednou budou na Blízkém východě demokracie, protože to není nemožné. Všichni jsme stejní, a lidi chtějí vládnout nad svým životem, a každý chce být demokrat. Ale ta práce tam ještě není začatá. Je těžké si myslet, že Irák je jako Německo nebo Japonsko. Nevíme, kdo tam je. A nevím, jak to bude vypadat, když Amerika bude „sedět" nad Irákem. Může se lehce stát, že bude ještě větší antiamerikanizmus. Najednou my tam budeme - a nemyslím, že tato válka je o ropě, ale když tam jsou ty velké ropné pole, tak my na tom budeme muset sedět, aby to někdo nevybouchnul. A pak budeme v Bagdádě, což je důležité město pro islám. Musíme myslet na to, jak to bude vypadat, když bude Irák okupovaný Američany. Další problém je, že Irák není normální země. Víme, že to bylo dáno dohromady Velkou Británií koncom 1. světové války, a problém bude, jestli se to nerozpadne atd. Takže mám k Iráku hodně otázek." RFE: Dovoľte jednu alebo dve osobné otázky. Čo vlastne teraz robíte? Čo robí bývalý minister zahraničných vecí Spojených štátov? Slovensko ako malá krajina je typické tým, že sa všetci poznajú, že sa ľahko a často stretávajú hoci aj na ulici... Stretávate sa niekedy s prezidentom Clintonom? Venujete sa Českej republike? Strednej Európe? Madeleine Albrightová: „Já dělám plno věcí. Pracuji ještě víc než předtím - ale není to jedna práce. Vidím se často s prezidentem Clintonem a mluvím s ním po telefonu. Taky ta naše „grupa", kde jsme pracovali dohromady, se setkává a mluví o tom, co se děje a jak by jsme to dělali líp... Také jsem předsedkyní výboru National Democratic Institute NDI, který pracuje na podpoře demokracie po celém světě... Jezdím po světě, mám přednášky na podporu demokracie. Teď jsem byla v Korei, kde bylo druhé setkání „Community od democracies" - první bylo ve Varšavě v roce 2000. A píšu knihu o sobě, což není jenom o mně, ale o tom, co se stalo v Evropě ve 20. století." RFE: Vy ste bola prvá americká ministerka zahraničných vecí. Condoleeza Riceová je teraz v ďalšej dôležitej funkcii poradkyne pre národnú bezpečnosť. Myslíte si, že Spojené štáty budú mať niekedy prezidentku? Madeleine Albrightová: „Myslím, že ano. - Ale já Vám řeknu něco jiného. Existuje totiž spojení mezi Condoleezou Riceovou a mnou, skrz mého otca. Condoleeza byla jeho studentkou, která na University of Denver. Takže můj otec má vliv na mnoha místech." RFE: Počas Vášho pôsobenia vo funkcii vyšlo najavo, že máte nejaké židovské korene, židovský pôvod. Ale Vy ste doma neoslavovali chanuku... Madeleine Albrightová: „Ne, neoslavovali. Protože jsem vyrůstala jako katolička, a doma jsme oslavovali Vánoce. A je to trošku těžké změnit, když je člověku 60. Ale vždy mě židovská kultura zajímala, dost o tom vím, mám plno známých, kteří oslavujou chanuku a chodím někdy k nim. Ale já jsem byla vychována jako křesťanka." RFE: Rozprávame sa v krásne bratislavské nedeľné ráno, pred chvíľou vyšlo slnko... Chodíte do kostola, tak, ako polovica Američanov? Madeleine Albrightová: „No, nechodím tolik. Ale chodím někdy a ráda tam jdu... To, co se mi stalo, je, že nakonec jsem protestantka, protože jsem se vdala za protestanta, a oni nechodí tolik do kostela. Ale já jsem věřící. Hodně cestuju, nejsem takový normální člověk - tak někdy chodím, někdy nechodím.		Slobodná Európa 30. januára 2004 definitívne ukončí vysielanie na Slovensko Prečo vznikla pred polstoročím Slobodná Európa? Aké tam bolo postavenie Slovákov? A ako sa menila misia? Daniel Raus a Daniel Bútora Vás prevedú dejinami "Slobodky" za pomoci jej mníchovských, pražských i bratislavských redaktorov...